Záchranka – co to znamená.

Poslední blogy jsem věnoval první pomoci a nejzákladnějším onemocněním, která mohou potkat každého z nás. Budu se nyní věnovat obecnému tématu a sdělím několik důležitých informací. Asi všichni vědí, co je záchranka nebo co to znamená, když se řekne, že přijela záchranka. Ano, je to velmi vážná situace, kdy jde někomu z nás o život. Pokud nejde přímo o život, tak jde určitě o zdraví, a to už je situace pro postiženého a jeho okolí závažná. Důvodem závažnosti je fakt, že se něco děje, že to, co se děje, je něco mimořádného a nečekaného, co způsobilo jakýsi diskomfort. Co v takových situacích dělat a co se bude dít?

záchrankaweb

V takovou situaci musíte nejdříve řešit problém toho, kdo má nějaké zdravotní obtíže. Může se jednat o cokoliv. Já na základě svých dlouholetých zkušeností na záchrance a ve zdravotnictví říkám, že záchranka řeší veškeré problémy, které Vás napadnou a které se mohou stát, ale i další, o kterých se Vám ani nezdá. Z hlediska nemocí a nemocných řešíme všechny stavy a všechny věkové skupiny i oboje pohlaví, a to od porodu až po smrt, ale vlastně i před porodem. A to všechno v těch nejkritičtějších chvílích a v terénu, tzn. nestandardních podmínkách s omezenými možnostmi a sám, respektive jako lékař sám s pomocí dobrých záchranářů. Nic víc už nemáte, opomíjím-li znalosti a zkušenosti, které zaměstnanci záchranek nasbírali za svou profesní praxi ve školách, na universitách nebo v nemocnicích a na záchrance.

Řešíme problémy sociální, pečovatelské i kriminální, stejně jako psychické nebo psychiatrické a organizační. Na vrcholku naší profese je krizová připravenost a řešení zdravotních následků krizových stavů a hromadných neštěstí i mimořádných událostí, čímž se výrazně odlišujeme od ostatních medicínských oborů, protože nikdo jiný tyto stavy a situace v terénu přímo neřeší. To vše děláme za jakýchkoliv povětrnostních podmínek a v jakémkoliv čase denním i ročním. Vždy nás pronásleduje nemilosrdný tikot nezastavitelného času a boj se smrtí o život nemocného.  

Co nám komplikuje práci je však lidský faktor v podobě mnoha různých překážek a komplikací. Sem řadím lidské, životní, organizační, provozní, pracovní, metodické, legislativní a ekonomické problémy. Jednou nás trápí opilec, jindy technika nebo silniční zácpa nebo nefungující výtah či zvonek a nebo pouze zamčené dveře a neoznačené ulice a domy. Po druhé to bývá neochota, lajdáctví nebo sobeckost nebo hulvátství či agresivita. A nakonec to bývá i politika nebo záhadný a nevyspitatelný stále nás překvapující lidský organismus a pestré spektrum nemocí.

Když už musíte zavolat záchranku, tak volejte tísňovou linku 155, která je zadarmo a vždy se dovoláte. Pokaždé tam najdete odborníky, zdravotnické operátorky, které Vám pomůžou a poradí. V případě nutnosti k Vám vyšlou záchranáře. Není pravdou, že vždy přijede a musí přijet lékař. Nikoliv. Dnes většinu případů řeší plně a dostatečně kvalifikovaní zdravotničtí záchranáři, kteří mají vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání. Lékař vyjíždí jen k těm nejzávažnějším stavům a situacím, což bývá jen u 20% všech případů, které záchranka řeší. V Praze, ale i dalších regionech už lékař vyjíždí na malém osobním nebo terénním voze a sanitní vůz pro pacienta dojíždí současně nebo následně. Takovýto systém práce záchranné služby nazýváme setkávací.  

Jak postupovat? Nejdříve zjistěte, co se skutečně stalo. Pokud situaci nedokážete zvládnout sami a jedná se o zdravotní potíže nebo ohrožení života a zdraví konkrétní osoby nebo lidí, tak vytočte 155. Nemusíte se nic učit a něco si pamatovat, jak postupovat. V takovém případě je nejnutnější říci stručně a jasně a hlavně v klidu, co kde a komu se stalo. Pokud toho nebude z důvodu stresu a vynervování nebo chvilkové indispozice schopni, nevadí, dispečerka se bude ptát a jen odpovíte na její otázky, ale opět říkám stručně a věcně. U závažných stavů zůstává dispečerka po celou nutnou dobu s volajícím ve spojení a radí mu, jak buď poskytnou první pomoc nebo jak provádět i obnovu vitálních funkcí – resuscitaci, tj. nepřímou srdeční masáž i umělé dýchání či jiné život zachraňující a potřebné úkony. Jedině tak je dána maximální šance na záchranu postiženého.

Do chvíle než přijede sanitka buď pomáháme postiženému a nebo není-li to potřeba a nebo je-li na místě někdo druhý, se snažíme urychlit příjezd sanitky a přístup záchranářů. To vše formou otevření zamčených dveří, v nočních hodinách rozsvícení světel, mávání na přijíždějící sanitku nebo i jí jít naproti nacházíme-li se v nějakém odlehlém místě. V takovém případě je dobré tyto informace sdělit dispečerce, která může následně lépe navigovat posádku, která jede na místo. Zde bych upozornil, že hovor vedený s dispečerkou nijak nebrzdí příjezd sanitky, protože ta bývá vyslána již v počátku hovoru.  

Při příjezdu záchranářů se snažíme buď uvolnit místo a zajistit prostor pro jejich práci nebo se můžeme zeptat se, zda něco nepotřebují či nemůžeme nějak pomoci. Vždy pomůžeme tím, že připravíme doklady a průkaz zdravotní pojišťovny nemocného nebo i lékařské zprávy z minula, máme-li je k dispozici. Vždy je dobré sdělit, co se před příjezdem dělo a zaměřit se nejen na pacienta a jeho stav i projevy onemocnění, ale i sdělit další okolnosti, které mohou být rozhodující pro jeho záchranu, např. zda něco nevypil, nesnědl nebo s něčím nemanipuloval a nebo od někudy nespadl či se neudeřil apod. Já doporučuji raději maximum informací a to i z minulosti, jako závažná onemocnění nebo prodělané operace, případně kde byl léčen.

Jakmile posádka sanitky naloží pacienta a odjíždí, tak v Praze mají posádky už několik let u sebe pro přítomné a příbuzné informativní letáčky, kde jsou uvedeny základní informace co se děje a bude dít s pacientem a kam ho odvážejí i co mají dělat a kam se mohou obrátit s dotazy. Tím odpadne zdržování posádky na místě vyptáváním a sdělováním informací. Většinou příbuzní vyžadují společný transport s nemocným a přítomnost v sanitě. To však není možné z několika důvodů. Hlavním důvodem je bezpečnost, kdy může dojít k zranění převáženého doprovodu i fakt, že doprovod je oprávněn pouze v případech doprovodu malých dětí a nesvéprávných osob i starých, postižených nebo např. slepých lidí. Dalším důvodem je kapacita vozidla a fakt, že přednemocniční neodkladná péče má svá specifika, kdy přítomnost laika není vhodná. Já to srovnávám např. s operačním sálem nebo intenzivním oddělením, kde příbuzní také nemají přístup. A pokud má kdokoliv potřebu doprovázet svého příbuzného do nemocnice, tak k tomu může využít buď vlastní dopravy nebo MHD a nebo Taxi. Pár minut zdržení neuškodí nikomu.  

Pakliže se někdo odhodlá doprovázet sanitní vůz s příbuzným do nemocnice, tak by neměl jet přímo nebo zároveň s ním a za ním, ale samostatně svou trasou a tempem v souladu s předpisy. Žádný argument neobstojí, když dojde k dopravní nehodě nebo bude nabourán v závěsu za houkající sanitkou.