Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pražské špitály – 2. díl

1. 03. 2016 10:00:00
V březnu 2007odvolal ministr Julínek ředitele Fakultní Thomayerovi nemocnice a ředitele Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, aby v květnu jmenoval nové. Dnes už oba ředitelé ve svých funkcích nejsou. Nic se ale nezměnilo.

Stejná je situace i v ostatních pražských nemocnicích. Přesněji to nejsou vlastně pražské nemocnice, protože Praha jako obec i jako kraj vlastně žádnou (až na jedinou neakutní) nemocnici nemá. Pouze zřizuje Nemocnici následné péče ve Vysočanech a druhým zdravotnickým zařízením zřizovaným Prahou je ZZSHMP.

Za tu dobu Thomayerova nemocnice stejně jako Nemocnice Na Bulovce ještě přišla o statut fakultní nemocnice. Možná se návštěvníkům tato zásadní změna nijak neprojevila, ale považuji to za precedens a ztrátu prestiže.

Nejlépe to je patrné právě na Bulovce, která už ztratila ze svého puncu i bohaté historie mnohé. Nemá plicní chirurgii, nemá traumacentrum, nemá cerebrovaskulární centrum, nemá již 2 interní kliniky, ale zůstala jí známá infekční klinika se specializovaným pracovištěm pro AIDS i vysoce virulentní nákazy. Z těch zajímavých pracovišť lze jistě vyzdvihnout ortopedickou kliniku, neonatologii, ústav soudního lékařství a privátní kardiologii, která s nemocnicí nemá nic společného, pouze je v jejím areálu. Stejně tak na tom je protialkoholní záchytná stanice, která dlouhodobě kapacitně nestačí pro Prahu.

Vinohradská nemocnice dožívá ze své historie a spíše zašlé slávy. Každý si pamatuje na slavnou popáleninovou kliniku, plastickou chirurgii, ortopedickou kliniku nebo oční kliniku. Přestože se zde stále dělá kvalitní medicína, tak objekty ve kterých to kapacity české medicíny musí obhajovat, zcela neodpovídají dnešní době i současným požadavkům. Vše zůstalo tak, jako když jsem tam pracoval před 25 lety. Jediná změna je nová nemocniční kuchyně s jídelnou a rekonstrukce interní kliniky. Zcela chybí heliport a urgentní příjem, bez kterých by vlastně ani neměla nemocnice být traumacentrem, které je ojedinělé již uvedenou popáleninovou klinikou a plastickou chirurgií. Pan ministr by sem měl dát minimálně tolik, kolik dostal jako ředitel ostravské fakultní nemocnice. Projekt nového pavilonu traumacentra zůstal asi v šuplíku.

Největší rozmach zaznamenala Fakultní nemocnice v Motole. Bohužel se plánovači zaměřili pouze na levý břeh Vltavy, či spíše periferii na západním okraji metropole, kde máme soustředěnu maximální kapacitu a veškerou zdravotní péči ve třech velkých nejnovějších a nejmodernějších (což už dávno neplatí) nemocnicích (FN Motol, Homolka a ÚVN), ale ostatní části Prahy jaksi strádají a Pražané musí do nemocničních areálů s oprýskanými starými pavilony.

Největší investice šly za posledních 10 let do ÚVN, kterou zřizuje a financuje Ministerstvo obrany. V této nemocnici máte skutečně pocit, že nezaspali. Rozlehlý areál s novými a rekonstruovanými pavilony dává najevo, že péče o pacienty je prioritou.

Centrum města vévodí rozsáhlá stará Všeobecná fakultní nemocnice, kde máte pocit, že se zastavil čas. Všechny budovy potřebují celkovou rekonstrukci a nemocnice modernizaci. Každý zastánce historie ví, že to dohromady nejde. Původní a několikrát znovu vzkříšené i umlčené návrhy na vystěhování nemocnice poslední roky utichly. Novátorský projekt výstavby zcela nové nemocnice na Pravém břehu Vltavy, ideálně někde mezi Prosekem a Letňany, kam by se VFN přestěhovala (když to tehdy nevyšlo v Motole až na několik klinik), byl rozumným řešením situace. Třeba jej zase někdo opráší a vzkřísí. Jakékoliv kroky vedoucí k záchově VFN v nevyhovujících budovách chráněných památkovým úřadem, jsou jen plýtvání časem a financemi, kterých bude potřeba mnohonásobně více než na nový špitál.

Zbývají nám dvě nejstarší pražské nemocnice, které jsou v centru, tj. Na Františku a Nemocnice sv. Karla Boromejského, dříve známá jako Nemocnice Pod Petřínem. Obě by bylo asi vhodnější a lepší předělat na tzv. starobince neboli dnes častěji nazývané Domy s pečovatelskou službou či Domy seniorů, kterých je stále nedostatek a kterých bude stále více potřeba. Dnešní medicína, zejména ta akutní, vyžaduje nové moderní technicky a organizačně jinak členěné a koncepčně vytvořené pavilony, které mají urgentní příjmy s dostatečnou kapacitou a přímou vazbou na přednemocniční složku vč. letecké záchranky. To v centru města a ve starých areálech nebo starých objektech skutečně možné není.

Pokud by se postavila nová nemocnice, tak by mohla být vybudována současně s novým universitním kampusem, čímž by se vyřešil i problém výuky nových lékařů a fakulty získaly optimální podmínky. Bulovka by mohla poté být městskou nemocnicí pro finančně nezajištěné osoby - nepřizpůsobivé, samoplátce či zcela bez prostředků. Oddělení části pacientů, kteří obtěžují nemocné, je ve světě běžné a nikdo to nepovažuje za diskriminaci nebo dokonce snad za projev rasismu. Vždy byli, jsou a budou lidé, kteří se staví ke svému životu a zdraví zodpovědně a ti, kteří své zdraví spíše ničí. Stejně tak to je s finančními prostředky, které lidé buď mají nebo nemají. A není žádný důvod dále setrvávat na modelu, že všichni mají všechno. Jediné co je potřeba zajistit, je dostupná základní zdravotní péče pro každého. A to lze i v oddělených nemocnicích.

Situace v pražském zdravotnictví stále není nejlepší a potřebuje zásadní řešení. Praha potřebuji komisy nebo tým odborníků, kteří začnou konečně tvořit koncepci pražského zdravotnictví, která zde mnoho let chybí. Bez tohoto základního kamene se nikdy nic nevybuduje a nezmění. Stejně tak potřebujeme krajské odborníky, kteří budou koncepčně budovat a rozvíjet obory medicíny a kteří stanoví, co v Praze potřebují. Dosavadní a současný spíše živelný a někdy nulový rozvoj pražského zdravotnictví a jednotlivých oborů, které si často spíše konkurují, nikam nevede. Nemocnice fungují setrvačností, navzájem nekoordinují svou péči, její rozsah nebo omezování. Nyní máme např. péči o cerebrovaskulární onemocnění soustředěnou více na jednu polovinu a lidé z jedné části musí být transportováni přes celou Prahu.

Samostatnou kapitolou je oblast primární péče a pohotovost.

Autor: Zdeněk Schwarz | úterý 1.3.2016 10:00 | karma článku: 10.75 | přečteno: 391x

Další články blogera

Zdeněk Schwarz

(Ne)zachráněný život – 2.díl

Už se nesetkávám se zachráněnými, ale s těmi, kterým již nebylo pomoci, a zemřeli. Před devíti lety jsem psal o zachráněném chlapci, kterého tehdy zachytil ve fotografii u nás občas fotografující dnes již profesionální fotograf.

2.3.2016 v 10:00 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 502 | Diskuse

Zdeněk Schwarz

Málo lékařů – 2. díl

Život je krátký a letí jak tryskáč, zvláště po čtyřicítce... A se stoupajícím věkem všichni vč. lékařů a politiků potřebují dříve nebo později lékaře. Těch co ne, je, věřte, hodně málo.

29.2.2016 v 9:00 | Karma článku: 12.62 | Přečteno: 389 | Diskuse

Zdeněk Schwarz

Zapomeňte na hypermarkety, nakupujte přes Internet! – 2.díl

Hypermarket je podle mého názoru negativní forma života civilizace, která ovlivňuje lidi mnohými neduhy. Má dopad na naše zdraví, výchovu dětí, lidskou psychiku, mezilidské vztahy, obchod, finance, sociální oblast i celkové vnímán

28.2.2016 v 9:00 | Karma článku: 10.73 | Přečteno: 545 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Vlak přece k trampování vždycky nějak patřil

...jako i vztyčený palec a řeka a kytary a usárny a kamarádi...a dobrodružné chvíle s nepohodlím, které k tomu všemu patřilo docela samozřejmě jako trampovo svobodné dýchání, což k tomu všemu patří dodnes, pokud je tramp srdcař

23.9.2017 v 11:33 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 135 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Winchester model 74 – malorážka proti nacismu

Rychlé tankové divize wehrmachtu drtí Francii. Blitzkrieg ukazuje svou plnou sílu. Francouzská a britská armáda ustupuje k moři. Jádro expedičních sil nakonec uvízne u přístavního města Dunkerk. Vojákům už pomůže jedině zázrak...

23.9.2017 v 10:18 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 264 | Diskuse

Pavla Kolářová

Bojíš se tmy?

Nejhorší jsou fialový mumie, co vylízají ze svých děr, hned jak se setmí. Odnášejí hlavně malý děti a pak už je nikdy nikdo nenajde. Tuhle jsem jednu viděla tam na hřišti za domem, když jsem večer vynášela odpadky. Fakt nekecám...

23.9.2017 v 8:27 | Karma článku: 8.41 | Přečteno: 111 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 303 | Diskuse

Helena Vlachová

Bankrot slušnosti a poctivosti na české politické scéně

Naše země se může pochlubit výbornými herci, zpěváky, skladateli, lékaři, vědci, sportovci, spisovateli, režiséry i dalšími, kteří dělají svou profesi poctivě. Ale naši politici?

23.9.2017 v 6:47 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 579 | Diskuse
Počet článků 128 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2160

bývalý ředitel a lékař Zdravotnické záchranné služby h.m. Prahy, bývalý nezávislý Senátor - volební obvod č.27, nyní koroner hl. m. Prahy

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.