Už se nesetkávám se zachráněnými, ale s těmi, kterým již nebylo pomoci, a zemřeli. Před devíti lety jsem psal o zachráněném chlapci, kterého tehdy zachytil ve fotografii u nás občas fotografující dnes již profesionální fotograf.
V souvislosti s tím jsem psal o jednom velkém tichém nepříteli, který stále zcela zbytečně každoročně zabíjí desítky lidí, převážně mladých. Je to oxid uhelnatý (CO), který vzniká hořením a ve velkých koncentracích velmi rychle zabíjí. Jeho plíživá tichá cesta ke smrti spočívá v tom, že není cítit ani vidět, takže otrávený člověk o jeho přítomnosti neví. Pokud je koncentrace menší, může ovlivnit naše zdraví bolestmi hlavy. Pokud budeme v otráveném prostředí, postupně negativně ovlivní naše vnímání a vědomí – jednoduše usneme a pokud nám nikdo nepomůže, už se nikdy neprobudíme. Někteří otrávení to popisují jako celkem příjemný pocit. Setkal jsem se s případy, kdy došlo tzv. k okamžité ztrátě vědomí a pokud nebyla na blízku rychlá pomoc, tak došlo ke smrti.
Protože jsem za svou více než 30ti letou praxi v přednemocniční neodkladné péči v Praze byl u více než desítek takových případů, trápily mě úmrtí mladých lidí, kterým již nebylo pomoci. Většinou se jednalo o děti a mladé lidi, dívky, které se dlouho koupali a sprchovali v koupelně bez odvětrání s karmou, která špatně spalovala nebo neměla dostatečný odvod kouřových zplodin a nebyl tam dostatečný přívod kyslíku. Dokonce takto o život přišel i můj kamarád. Po celou dobu výkonu funkce ředitele, jsem se snažil na problém upozornit širokou veřejnost. Každý tragický případ jsme zveřejnili, abychom preventivně upozornili veřejnost na riziko. A mám pocit, že veškerá snaha byla k ničemu. Neustále se setkáváme s takovými případy. Lidé jsou prostě nepoučitelní. Zkušenost je nepřenositelná.
Když jsem byl nedávno osloven firmou vyrábějící detektory oxidu uhelnatého pro kampaň propagující detektory a prevenci, neváhal jsem. Stále si myslím, že každá aktivita přispívá k záchraně zbytečně zmařených životů. I kdyby to pomohlo jedinému člověku zachránit život, tak to má velký smysl.
A tak jak to v životě bývá, stalo se zcela neplánovaně, že krátce před tiskovou konferencí k propagaci kampaně a detektorů CO, jsem jako koroner byl u případu smrtelné otravy starší paní v jedné domácnosti. Ve starém domku žily dvě starší paní (sestry). Jedna se šla večer koupat a sprchovala se i myla vlasy. Karma staršího typu s tzv. věčným plaménkem byla umístěna vedle koupelny v kuchyni, takže smrtící oxid uhelnatý se hromadil v kuchyni po celou dobu koupele. Když po vykoupání paní vyšla z koupelny do kuchyně, okamžitě byla otrávena a skácela se k zemi bez známek života. Její sestra po chvíli, kdy jí připadalo, že se sestra koupá nějak dlouho, přišla do kuchyně, kde našla sestru mrtvou, a otrávila se také. Protože byla ve dveřích, kterými provedla odvětrání zamořené kuchyně, tak se jí naštěstí udělalo pouze nevolno. Přivolala ihned záchranku, která již sestře nedokázala pomoci. Záchranáři ji odvezli do nemocnice s otravou CO a přivolali policii a hasiče k prošetření okolností události. Vyšetřovatel přivolal koronera. Při provedení ohledání těla zemřelé jsem pátral po příčině. Karma hořela a detektor záchranáře nehoukal. Přítomní policisté i hasiči popírali otravu s argumentem, že neshledali žádnou závadu a jejich detektor nezjistil únik CO. Protože tělo otrávené zemřelé paní mělo jednoznačně stopy otravy CO, pátral jsem po zdroji. Když jsem byl malý kluk, měli jsme doma v koupelně také takovou karmu a znal jsem její funkci. Uvědomil jsem si, že karma s věčným plaménkem začíná hořet, až když se pustí voda. Otočil jsem proto kohoutkem a vzápětí se spustil alarm detektoru záchranáře. Tím bylo vše objasněno. Otrava CO se potvrdila.
Vybavuji si ještě jeden podobný případ z mých posledních služeb lékaře na záchrance. Tehdy jsme byli vysláni k hromadné otravě CO větší rodiny. Na místě jsem zjistil, že už den před tím mladou paní bolela hlava, s čímž navštívila nemocnici. Tam ji celou vyšetřili a propustili domů s léky na bolest hlavy. Vrátila se do zamořeného prostředí, kde unikal do domu oxid uhelnatý. Následně druhý den došlo k otravě celé rodiny, která přivolala záchrannou službu. Odvezl jsem do nemocnic celou rodinu a ještě jsme prostřednictvím policie sháněli starší rodiče, kteří tou dobou již byli na cestě po D1 domů na Moravu, aby se nechali vyšetřit pro možnou otravu CO. Zajímavé na tomto případu je to, že celá rodina byla otrávena a všichni přežili bez následků, ale i to, že mohli být všichni mrtví a že snadno všichni přehlédli první upozornění na možnost otravy příznakem bolestí hlavy mladé ženy. Ani v nemocnici nikoho nenapadlo, že se jedná o otravu CO a vyšetřili i léčili prosté bolesti hlavy z neurologické příčiny.
A při tom by stačilo mít doma detektor, který okamžitě upozorní na přítomnost vyšší hladiny oxidu uhelnatého a ochrání přítomné před otravou. Z praxe také víme, že mnoho lidí bývá tzv. chronicky otráveno CO a chodí po doktorech s bolestmi hlavy, chronickou únavou a jinými obecnými příznaky. Nikoho však nenapadne, že se může jednat o otravu. V odborné literatuře jsou popsány stovky takových případů chronických otrav s různým spektrem potíží.
Lidé, kteří mají v domácnostech plynové spotřebiče a jiné hořící zdroje, by měli více věnovat jejich technickému stavu, prevenci a údržbě. Pravidelné servisní kontroly mohou odhalit vady i nedostatky v těsnosti odtahu zplodin a zachránit životy. Další příčinou mohou být špatné komíny, které musí být pravidelně kontrolovány a čištěny. Dnes mají záchranáři u sebe trvale osobní detektory, které je ihned upozorní silným alarmem na přítomnost nebezpečí. Je s podivem, kolikrát už pískaly, a to i v místech, kde nikdo žádné nebezpečí nečekal.
Pořiďte si domů detektor CO a ochraňte sebe i svou rodinu a blízké.
