Zákon o ZZS a jeho základní chyby

Už jsem zde uvedl několik vážných nedostatků návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě, který je nyní jedním z nejaktuálnějších témat politických jednání a torsem krachující zdravotnické reformy. V podobě, kterou nyní má, je nemožné jej přijmout a schválit. Pokud by k tomu přesto došlo, tak mnohaleté očekávání zákona, který české zdravotnické záchranné služby nikdy neměly a který potřebují, se změní v zoufalství plné obav a strachu. Záchranářská obec stále doufá v zázrak, že dojde k úpravě návrhu nebo jeho odmítnutí.

easweb

Hodně konfliktní a diskutované téma návrhu je dojezdová doba. V mnoha zemích není doba pro dojezd ZZS stanovena vůbec. V některých je to do 30 minut a jinde třeba i do 10 minut. U nás máme nyní vyhláškou stanoven limit do 15 minut od zavolání na linku 155 do příjezdu sanity na místo. Vždy je pamatováno na situace hodné zvláštního zřetele, tzn. např. sněhovou kalamitu, náledí, dopravní zácpu nebo poruchu sanitky apod., tj. objektivní příčiny zdržení přijíždějící sanitky. 

Reformní zákon o ZZS přišel se zcela ojedinělou a ve světě neznámou novinkou, že limit bude v rozpětí 5 – 20 minut a toto rozpětí bude vztaženo na oblast podle její hustoty osídlení. Z lidského i odborného hlediska to však nelze považovat za rozumné, ale spíše za nevhodné. Není možné počítat s tím, že někteří lidé budou mít dojezd 20 minut jen proto, že bydlí v méně osídlené lokalitě a naopak, že lidé žijící v husté zástavbě budou mít výhody v podobě dojezdu do 5 minut. Tato neúměrná a nereálná doba 5 minut byla naštěstí pod tíhou odborných argumentů z návrhu odstraněna. V současné době tak máme navržen limit v rozmezí 10 – 20 minut. Proč ale nejsou stejné parametry rovnocenné na území všech krajů? Proč v Praze je opět situace jiná, pro Prahu nevýhodná? MZ nechce brát v potaz specifika Prahy, ale samo je používá při tvorbě zákona o ZZS. 

Čas se počítá od předání informace ze zdravotnického operačního střediska, tzn. kdy jej dispečerka předá posádce, a posádka musí vyjet do 2 min od převzetí, tj. v případě Prahy je to nejspíše v momentě, kdy přijde posádce na pager informace o výzvě (k výjezdu). Zákon totiž neřeší jakou formou a kde má posádka výzvu k výjezdu přijmout. Pominu-li tento problém, tak zde máme ještě další komplikaci. Výkladem navrženého textu zákona totiž nemáme 10 minut, ale bez těch 2 minut na aktivaci posádky vlastně pouhých 8 minut. Mám z toho teda pocit, že autoři návrhu asi neumí ani sčítat a odčítat. 

Dalším probléme je rozdělení na území a pro ně stanovené limity podle hustoty osídlení. Území Hlavního města Prahy má mnoho specifik, na které neustále upozorňuji jak MZ, tak kolegy z ostatních ZZS. Marně, ten kdo v Praze nežije a na pražské záchrance nikdy nepracoval, to asi nemůže nikdy pochopit. Stejně jako oni nechápou naše specifika, tak zase na pražské záchrance nechápeme, proč pro Prahu platí zmíněný limit 10 minut (vlastně jen 8 minut!) jako pro celý kraj? Proč musíme např. do Hájku, což je obec s cca 400 lidmi na okraji Prahy, dojet stejně rychle jako třeba na Václavské náměstí? Přitom ZZS středočeského kraje v sousední Praze - venkov do vedlejší obce Stupice, která je jen o cca 600 m dále, ale za hranicí Prahy, má na dojezd 20 minut. Z jakého důvodu je zde rozdíl 12 minut? Opakovaně jsme za Prahu navrhovali, aby časové limity, na kterých MZ trvalo, byly v Praze podle katastrů. Nevím, proč se tak nestalo. Praha to má jako jediná pro "celý kraj". Proč je Praha diskriminována vůči ostatním krajům, kde časový limit není platný pro celý kraj. 

Podle našich odhadů tak Praha potřebuje o 100% více posádek ve směně, abychom byli schopni splnit takto přísně a ve světě ojediněle nastavené limity dojezdu. To však také znamená, že bychom potřebovali nejen více posádek a tím zaměstnanců a vybavení (sanitek a přístrojů), ale také více výjezdových stanovišť, na kterých by posádky byly umístěny. Kde na to má Praha vzít peníze, už MZ neřeší a jím nastavené nové reformní parametry financování stačit na takový nutný nárůst kapacit ZZS HMP rozhodně nebudou.  

Proč nebyl akceptován náš návrh, vycházející ze zahraničních zkušeností, aby dostupnost ZZS byla stanovena v zákoně stejně, jako je doposud ve vyhlášce nebo aby se diferencovala podle charakteru onemocnění nebo-li závažnosti tísňové výzvy. Jistě i laik pochopí, že není potřeba spěchat a riskovat, aby posádka ZZS HMP byla na místě do 8 minut na celém území Prahy, když jinde v ČR je limit až do 20 minut nebo aby posádka spěchala stejně rychle např. k nevolnosti trvající několik hodin (zcela běžná situace) jako k bezvědomí nebo závažné život ohrožující komplikaci.

Jde nám přeci o pacienty a o fungující systém, nikoliv o závody s časem.