Atak!

V pátečním a sobotním vydání Lidových novin byl otištěn rozhovor s MUDr. Pollertem: http://www.lidovky.cz/z-radaru-jednou-bude-pekna-cukrarna-du4-/ln_rozhovory.asp?c=A070803_202124_ln_rozhovory_lvv   http://www.lidovky.cz/z-radaru-jednou-bude-pekna-cukrarna-du4-/ln_noviny.asp?c=A070804_000062_ln_noviny_sko&klic=220703&mes=070804_0   Nevím z jakého důvodu jsem byl veřejně atakován osobním způsobem a z jakého důvodu byla velmi podivným a neodborným způsobem kritizována pražská záchranka.

zásahIP ZZSHMP

Vyjádření k názoru MUDr. Pollerta uveřejněném v rozhovoru v LN dne 04.08.2007

Po upozornění, že ve vydání LN dne 03. a 04.08.2007 kolega MUDr. Pollert svým svérázným způsobem velmi kriticky komentuje práci pražské záchranky a dokonce uvádí mé jméno, jsem si přečetl jeho rozhovor. V jeho vyjádřeních jsme sice zvyklí na určitou míru nadsázky, přesto ale mám zato, že v tomto případě byla tolerovatelná míra překročena a na jeho nehoráznosti je nutné reagovat. Pokusím se oprostit od invektiv, které se mi po přečtení jeho názorů hrnou z hlavy, abych se nesnížil na jeho úroveň, která mě, jako lékaře, uráží. Nebudu komentovat jeho názory, ve kterých se vyjadřuje ke všemu, co nás obklopuje a které jsou často naivní a plné nevědomostí. Nebudu hodnotit jeho olympijské tažení ani osud jeho medailí. Nechci hodnotit jeho působení v politice ani jeho práci lékaře, přestože materiálů ke kritice by se našlo dost a dost. Budu se držet pouze té části rozhovoru, která se týká činnosti naší organizace, za kterou zodpovídám a jejíž práci tak ostře zhodnotil.

Tvrdí, že ho trápí pražská záchranka a LSPP v Praze. Zdůvodňuje to tím, že město to stojí dost milionů, přičemž záchranka jezdí za pacienty kvůli úplným banalitám. Dále tvrdí, že záchranka v čele se mnou je hrůza, že v sanitce nejezdí doktor a musí tak pacienta přivézt do nemocnice za ním, přestože chtěl údajně jen poradit. Novinářka neznalá problematiky na to reaguje otázkou, zda by měl povinně jezdit se záchrankou lékař a dr. Pollert odpovídá, že lékař je drahý…atd. Kromě jiného tvrdí, že záchranka je taxislužba a že na Emergency v ÚVN jsou všichni otrávení z toho, že musí o pacienty dovezené záchrankou pečovat.

Důkazem jeho neodbornosti a neznalosti problematiky činnosti zdravotnické záchranné služby a organizace přednemocniční neodkladné péče je jeho hodnocení péče o opilce v Praze. Vrcholem jeho nekompetentnosti je přiznání, že pacienty nevyšetřuje a jejich zdravotní stav hodnotí pohledem z dálky.

Možná tento styl panu doktorovi vycházel na vodě, a když ne, zase nic tak hrozného se nestalo. Medicína ale funguje trochu jinak a lékař – kaskadér pálící od boku neriskuje koupel ve studené vodě a maximálně nějaký ten „pohlavek“ od kamene v korytě, ale životy svých pacientů. A to je – při vší úctě ke sportovcům - trochu jiná káva. Lékař by měl být při péči o pacienta obdařen pokorou, taktem i pochopením. Každý odborník ví, že pacient pod vlivem alkoholu, představuje riziko – alkohol maskuje příznaky řady onemocnění, tlumí bolest a diagnostický omyl v takové situaci není výjimkou. Představa vyšetření pacienta „od dveří na první pohled“ bohužel vypovídá nejen o naivitě, ale především o medicínské nezodpovědnosti. A rozhodně v tomto případě neplatí, že nevědomost hříchu nečiní… A bohužel musím konstatovat, že čas od času záchranka vyjíždí k pacientům před pár hodinami propuštěnými po podobném „vyšetření“, aby je – v lepším případě – transportovala zpět, ale v horším případě třeba už pouze ohledala jako zemřelé. A myslím, že každý lékař dobře ví, o čem píši…

MUDr. Pollert si za svůj obor vybral urgentní medicínu a práci na oddělení urgentního příjmu. Je to práce těžká a namáhavá, a je typická tím, že právě toto oddělení představuje vstupní „filtr“ do nemocnice pro pacienty s celou šíří potíží. Někdy jsou závažné, jindy banální, ale úkolem lékaře je KAŽDÉHO pacienta odpovídajícím způsobem vyšetřit a zjistit příčinu oněch potíží. Ne vždy je to tak snadné a KAŽDÁ chyba, jakkoliv z hlediska velkého počtu ošetřených třeba „výjimečná“, je medicínským fiaskem a má jasný a konkrétní dopad na jednoho pacienta.

Setkávací systém, kterým je zajištěna přednemocniční neodkladná péče v Praze, přináší systémově nejefektivnější využití finančních prostředků vč. lékařské péče, která je velmi finančně náročná a stále častěji v terénu obtížně dostupná. V Praze tak lékař vyjíždí jen k závažným případům, kdy využije svoji odbornost a kde je předpoklad urgentního zásahu na odborné lékařské úrovni. Neztrácí tak erudici řešením banalit a nemusíme jich pro Prahu mít k dispozici tolik, jako např. ve Vídni. Méně závažné případy řeší zdravotničtí záchranáři. Tento model je zcela v souladu s platnou legislativou a v členských zemích EU standardem. Některé státy dokonce lékaře nemají v terénu vůbec a systém je postaven pouze na posádkách se zdravotnickými záchranáři – paramediky.

K názoru, že pražská záchranka vyjíždí k "úplným banalitám", je třeba zdůraznit současný trend v postupu při vyšetřování a léčení pacientů, kterým je bezpochyby EBM (Evidence based medicin) tj. medicína založená na důkazech, kdy musí být vyloučena všechna závažná onemocnění, na která je při určitých symptomech nutno vždy myslet. Pro drtivou většinu takových případů je nutné nemocniční vyšetření vč. zobrazovacích metod, laboratorních výsledků a konziliárních odborných vyšetření atd. Tato vyšetření v sanitě při nejlepší vůli nelze provést a nelze tak uspokojivě objektivizovat stav pacienta. Ukázkovým p

říkladem jsou pak "po ulici se válející opilci", u kterých může alkohol snadno zastřít daleko závažnější příznaky závažných a chronických onemocnění nebo dokonce různá vnitřní poranění a krvácení do mozku. Aby toto vše bylo s maximální jistotou vyloučeno, je třeba pacienta vyšetřit v zázemí minimálně urgentního příjmu velké nemocnice. Opilost je ve většině případů provázena poruchou jedné ze základních vitálních funkcí, kterou je vědomí. Hranice mezi prostou opilostí a intoxikací je neostrá a stav se vždy vyvíjí v čase, na což není radno zapomínat. Hladina alkoholu v korespondenci s vážností příznaků je individuální veličina. Pro méně disponovaného jedince znamená i malé množství alkoholu závažnou intoxikaci, která může skončit při postupném zhoršení příznaků až na intenzivním nebo dokonce i resuscitačním lůžku. Osoby s chronickým onemocněním mohou být právě vůči alkoholu méně odolné. Rozhodující pro ošetření pacienta je dodržení postupu „lege artis“ a následně i vědomí trestní zodpovědnosti, která při vyšetření opilce „z dálky" reálně hrozí nejvíce. Ze zkušeností práce na traumatologii, na centrálním příjmu i na záchranné službě můžu sdělit, že akutní zásahy na záchytné stanici, kdy se stav opilce, který byl před několika hodinami ošetřen v nemocnici, náhle zhoršil, nejsou žádnou výjimkou. I opilý spoluobčan má právo na standardní vyšetření a teprve pak, když jsou korektně vyloučena závažnější onemocnění, přichází na řadu pobyt na protialkoholní záchytné stanici, který si každý financuje sám. Tento postup je např. na Slovensku standardní.

Není potřeba být velký odborník na medicínu, aby člověk zapochyboval o tom, že Lukáš Pollert dnes alespoň trochu lituje, jak se vyjádřil v rozhovoru pro LN. Snad není pozdě. Ani ne tak kvůli mně nebo pražské záchrance, jako kvůli pacientům, kteří mu denně do rukou svěřují svoje zdraví a životy.

MUDr. Zdeněk Schwarz

V Praze dne 7. srpna 2007